Říjen 2007 - štěňátka 8. týden
8. 10. 2007
Už nám zbývá jen posledních pár dnů s maminkou a sourozencema, tak si je musíme pořádně užít, než se rozprchneme do světa. Tuhle nádhernou deku jsme dostali od tety Zuzky a Mišky, když se na nás byly v sobotu podívat. Tzv. Bolovy tlapky. Zde na žluté holčičce: Se sousedovic Odonkou - velkou milovnicí pejsků. Modrásek - Akim, pro nás navždycky Prcek, protože je nejmenší z vrhu. Mazlíček našeho Kuby a štěňátko, které hlavně v prvních týdnech muselo dostávat nejvíc péče a lásky, aby v téhle dravé smečce dokázalo přežít. Vyrostl nám v moc hezoučkého a rozkošného pejsánka s nádherně chytrým kukučem a v soubojích s většími štěňátky se rozhodně nedá zahanbit. Pro něj platí stoprocentně: Já jsem malej, ale šikovnej! Oranžový chlapeček - Hektor. Je to takové ranní ptáčátko, které vstává z celé smečky nejdřív a svým pokňurkáváním vzbudí celou bandu. Daly by se podle něj řídit hodinky. :-) Je to moc pěkný pejsek, žádný extrémní rváč, ale ani ustrašené štěňátko, mohl by z něj vyrůst nádherný hafan se stejně odvážným srdcem jako měl jeho jmenovec ve starověké Tróji. :-)
Červená Karkulka - Sára. Tohle štěňacko si vybral náš Domča snad ještě na porodním sále. Podařilo se mu zlomit mne, potom ještě taťku a tak tedy tahle divoženka, se kterou velmi často šijou všichni čerti, a chrápe jako vedoucí na pile, zůstává u nás doma. To bude dvojka s Brendicí...
Žluté sluníčko Meggie. Tahle nádherná fenečka byla dlouhou dobu největším štěňátkem z celého vrhu, do té doby, než ji předhonil černý chlapeček. Ale přeci jen má stále jedno nej. Může se pochlubit nejdelšíma ušima ze všech osmi sourozenců. Když jí, sahají jí až do misky. Je opravdu rozkošná! Neskutečný mazel, moc povedená holčička. Vlastně má ještě jeden prim. Má tzv. Bolovy tlapky a to nejvíce patrné ze všech našich prcků. Když jde, svítí jí na zadních stranách pacinek bílé chloupky. Co dodat, Meggie je vyjímečná, navíc dostane moc milé páníčky a neskutečně sladkýho kamaráda Engika, se kterým jí alespoň nebude tak smutno, až odejde od maminy, brášků a sestřiček. Černý chalpeček. Tenhle nádherný pejsek odcestuje ze všech našich štěňátek nejdál - přes celou republiku až na sever Čech. Nevíme ještě, jak se náš krasavec bude doopravdy jmenovat, pro nás však navždy zůstane Rexem. Je to král, nádherný hafan s mohutnýma packama, největší pejsek z celého vrhu, vůdce smečky a pes Alfa. Tohle je pro změnu můj favorit, obrečím odchod všech štěňátek, ale jeho opláču ze všech nejvíc. Když se podívá, strašně mi připomíná Veronku, vypadá jako její zmenšenina v černém. Má neskutečně kouzelný pohled, koneckonců i paní doktorce, když ho očkovala, se líbílo, jaký má kukuč.
Zelený chlapeček - Charlie. Tohle krásné miminko dostalo od nás na porodním sále jméno Karel Gott, protože byl jeden z prvních, kdo se probral z narkózy a zaručeně nejvíc a nejpronikavěji zpíval. :-) Dnes už samozřejmě tolik nekvílí, ovšem jméno Zlatého slavíka už mu u nás nikdo neodpáře. Je to mazlíček, takový náš tulil obecný, chovací štěňátko a malý medvídek Baribal. :-) Někdy se umí podívat tak zoufale, že by ho člověk pak samou láskou umačkal k smrti... Růůůženka!!!! alias Sára. K tomuhle štěňátku nemám co dodat, to je tak sladká holčička!!!! Miloučká, celá k zulíbání! Ještě nevíme, jaké nakonec dostane jméno (pozn. nakonec dostala jméno Sára :-), ale stejně si ji navždy budeme pamatovat jako Růženku. Tahle fenečka se mocinky libila Mišce se Zuzkou, když se tu byly podívat na štěňátka. Bodějť by ne, je to skutečná fešanda a moc povedená ovenka. Jako první ze všech otevřela oči, mezi prvníma začala popocházet, je to holka šikovná... Taky má Bolovy tlapky - na všech čtyřech, ale úplně nejkrásnější na ní je ten její neskutečně sladký a něžný kukuč. Ovšem nenechte se mást, Růženka někdy umí být taky pěkná dračice! Jenže jí to člověk prostě musí odpustit, když se koukne do těch jejích pohádkově korálkových očí!!! And last but not least: hnědý chlapeček - Bret. Tohle čerťátko dostalo v prvních dnech svého života přezdívku Poseroutka. Nejspíš to bylo naším špatným načasováním, ale kdykoli si ho někdo z nás vzal do náruče, okamžitě byl pokakaný. :-) Teď už samozřejmě ví, že na lidi se to nesmí. Dominiček už se mu asi stokrát omluvil, že si ho ze začátku nechtěl moc chovat, protože kdykoli jsem mu ho dala do rukou, aby ho třeba chvilku podržel, než vyčistím pelíšek, protestoval: "Ne, mami, on mě zase pokadí!" Takže se mu to snaží vynahrazovat teď, brává si ho do postele, koukají spolu na televizi nebo se s ním mazlí na zahradě. Je to nejhodnější štěňátko ze všech osmi, nevyvolává pranice. Někdy je chudák takový náš malý otloukánek, protože si na něj všichni ti dravější dovolují.
...
(karlik, 5. 10. 2008 17:27)